Koniec dovolenky, návrat domov
	Cesta autobusom z Hattonu do Negomba trvá dlhé hodiny a je to stále o tom istom ... šialená jazda plná trúbenia v hroznom teple.
	Citujem z Michaelinho denníka: Ač jsme mysleli, že jsme již přivyklí na zdejší dopravu, stále jsme překvapeni, jakými nervy místní řidiči disponují. Neustálé předjíždění přes plnou čáru, auta a autobusy troubící jak na lesy, polorozpadlé silnice a autobus, který snese všechno a nerozbije se, ačkoli lidi uvnitř lítají ze strany na stranu a nikdo z toho autobusu nevypadne … To vše v nás umocňuje jedinečný zážitek z tamější dopravy. Cesta, o níž si myslíme, že má trvat 4 hodiny, nebere konce.
	Keď konečne dorazíme večer do Negomba, Miša ešte kupuje nejaké kekse.
	A dávame večeru a drink v japonskej reštaurácii Japan Lanka, v ktorej nemajú žiadne japonské jedlo. Zato tri tisíc komárov.
	Posledný Budha na letisku a adios.
	Miša nedokáže skryť, že jej svätý muž a chrámy budú chýbať.
	Odlet
	Medzipristátie v Dubaji, mesto sa príliš neodhalilo.
	Dokončuje sa posledná kapitola v denníku.
	Trochu nuda, trochu blbneme. Ktoré plemeno psa má také tie faldy namiesto ksichtu?
	Počkaj, vygúglim to v palubnom systéme.
	Ale rýchlo, čas súri. Tak čo, našli??
	Nenašli.
	Ako to??
	Neviem. Počkaj, pozriem sa.
	Nič. Tak kde by to ešte mohlo byť?
	Tam to jééé!
	Ok, ukľudníme sa, pristávame.
	Smútok z návratu.
	Šípim, že tu sa už špekuluje, kam to bude nabudúce?